5. října 2013, 2244
Sporadické přidávání. Promiňte. Stýskalo se mi. Po dlouhé době něco, co za to stojí. Dnešní nápad :) Tak doufám, že si to užijete. Vaše s.
Až tam. Vůně dřeva a příjemně chladný vzduch, nehřející světlo odpoledního slunce.
Ne, nejsem dítě roztomilého, pestrého a, ach tak radostného, jara. Nejsem svázána ani s okouzlující, zářivou zimou, co svou ledovou krásou vyráží dech. Nenárokuje si mne ale ani horké, dusné léto se svým slunečním teplem a nedotknutelně modrou oblohou.
To melancholický podzim, co veselý je ve svém smutku, to on si mne vzal pod svá barevná křídla z listí… Podzim. Podzim, podzim, podzim. To slovo mi rezonuje myslí, sem patřím. Sbírání jablek a pečení štrůdlu. Sekání dřeva na zimu. Skoky do shrabaných hromad listí. Sledování vlaštovek, jak odlétají za teplem. Čtení za světla ohně z krbu. Psaní s hrníčkem horkého černého čaje na zahřátí. To jsem já, otisk podzimu ve mně samé.