Úsměv.

8. února 2014 v 20:21 | Sola Fidelis/sola. |  Jednorázové
Původně v rubrice Pieces of myself, přesunuto. A k datu 170315 mi to přijde trošku shite, nečtěte to, dokud to neopravím, hm...?
15. května 2013, 2120



Blogerky Unicorn. a Jass z blogu stayweird a jass před časem vyhlásily soutěž Look Around, která bylo o... dívaní se okolo sebe :) Nepřihlásila jsem se, ale jakmile jsem viděla první téma, totiž úsměv, musela jsem něco napsat. Nevěděla jsem, kam to přiřadit - není to drabble, není to nic jiného, ani to, k čemu jsem to přiřadila, je to prostě... tohle:

Odněkud se zjeví úsměv, ten nepatrný pohyb rtů, zvednutí koutků nahoru a jiskřící oči. Proč vlastně? Možná prostě proto, že chce. Chce se ukázat světu, který zapomněl, jak vypadá.
Radostný, na tváři sedmileté holčičky, když po dlouhém dni ve škole vidí svou maminku.
Zbožňující, na tváři její maminky, němé ujištění: miluji tě, u mě jsi v bezpečí.
Jemný, na tváři dospívající dívky, která dvojčlennou rodinku sleduje a říká si, že ještě existuje naděje.
Zamilovaný, na tváři chlapce, který se na ni zpovzdálí kouká. Nikdy ji neoslovil, bál se odmítnutí… a taky nikdy neviděl její nádherný úsměv. Jestli se na mě někdy usměje, říká si, promluvím na ni.
Milý, to je chlapcův první úsměv, který dívka vidí; už dva dny se dívá okolo sebe a sleduje, hledá další střípky naděje… jeden našla.
Šťastný, to je úsměv, který dívka vyšle chlapcovým směrem. Viděla jeho úsměv a musela se usmát zpět. Chlapec dodrží své slovo a ze rtů mu splyne jednoduché ahoj. Jeho úsměv se stává ještě více šťastným, když mu dívka pozdrav opětuje. Zářivý, na její tváři, když ji pozve na večeři. Úplně totožný na té jeho, když ona pozvání přijme.
Souhlasný, na tváři dívčiných rodičů, když jim ho po šesti měsících přijde představit jako svého přítele.
Hrdý, na tváři chlapcovy matky, její syn si našel překrásnou a tak milou dívku! Opět šťastný (ale jinak). Na tváři chlapce - jeho maminka a přítelkyně se mají rády tak, jak se ani neodvážil doufat.
Opravdovým rojem úsměvů se však stává jejich svatba. Jsou tam všichni, kteří pro ně něco znamenají - přátelé ze školy, kterou teprve před pár týdny nadobro opustili, jejich rodiny - od rodičů po ty nejvzdálenější sestřenice a bratrance (to ale není nic mimořádného, jsou pro ně jako sourozenci), přátelé, se kterými se potkali mimo školu a nakonec… nakonec maminka s dcerou, teď už devítiletou, díky nimž tu vlastně všichni můžou být, protože právě dívčin úsměv tohle všechno štěstí umožnil (což jim nevěsta se slzami v očích náležitě vysvětlila, když se zdráhaly přijmout pozvánku).
A na všech tvářích, bez výjimky, září pravý stowattový úsměv. Nejvíc je ale vidět na tvářích novomanželů, když poslouchají své svatební sliby, když si říkají svá ano, když sledují své dva nejlepší přátele, jak jako svědci podepisují svatební smlouvu…
Jak mohli dříve žít bez úsměvů? Těch malých povzbuzení, projevů podpory, náklonnosti, lásky, souhlasu, přátelství, radosti…? Nevědí a nechtějí to zjišťovat. Jedno je však jasné - až se na světě jednoho dně objeví jejich dítě, první, co uvidí, bude úsměv a úsměvy ho budou provázet celým jeho životem a ono samo se bude umět usmívat. A možná… možná že jeho úsměv uvidí někdo, kdo nikdy úsměv neviděl a bude se to chtít naučit. A ukáže to dalším, kteří to také ukážou dalším, kteří se s tím také nebudou zrovna tajit.
Tak to vidíte, stačí jediný úsměv a krutovláda zamračených tváří a smutku pomalu končí, začíná ji zastupovat jiná, plná světla a štěstí a radosti. Pomůžete pádu smutku? Že nevíte jak? Je to jednoduché: nepatrný pohyb rtů, zvednutí koutků nahoru a jiskřící oči. Upřímným úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama