Po moudrém uvážení a postupném vyvíjení rubriky jsem usoudila, že původní první článek sem nedám, jelikož sem nepatří. Vím, že lidi štve, když vědí, že tu něco bylo a oni si to nemohou přečíst (věřte mi, zažila jsem to), ale tohle bylo opravdu nic (ano, vím, že ta věta neuklidňuje). Také jsem původní název rubriky změnila, jelikož nabyla úplně jiného účelu. Mrzelo mě to, jelikož jsem si s tím minulým názvem dala sakra práci. Ale co.
Akademie 2013
27. června 2013, 1831//
Co je to ta Akademie? Školní akademii pořádá naše základní škola každý rok den před vysvědčením v Kulturním domě naší obce. Vystupující (tanečníci, mažoretky, gymnastky, taneční soubory, sbor, zpěváci, kytaristy, lidi hrající na africké bubny, dramaťák...) a deváťáci, třídy, které se loučí se školou a učitelkami, se sejdou dříve, Akademie oficiálně začíná až od devíti. Celé tři hodiny sedíme na židlích a koukáme na místy trapná a na místy úžasná vystoupení - párkrát jsem na pódiu byla s mým tanečním souborem, tenhle rok ale ne. Nakonec přijde to, na co se čeká - deváťáci jdou v plesových šatech a kvádrech uličkou směrem k pódiu.
Je to vždy stejné, není? Nevím, nevím. Popíšu vám ale, jak to probíhalo tento rok.
Když zazněly první tóny Impossible od J. Arthura, všichni se postavili. Tím, že jsem stála, jsem deváťákům vzdávala hold. Bylo to trochu neorganizované, a tak proběhla celá písnička, aniž by někdo prošel, teprve když se pustila podruhé, uviděla jsem kousek růžových šatů. V tomhle pro mě byla letošní akademie jiná, dotýkala se mě, znala jsem ty lidi, tedy vlastně pár z nich... :)
Zazpívali písničku na rozloučenou (naprostá klasika už x desítek let), jali se hovořit o svých devíti letech na naší škole a vyslovovali mnohá díky učitelkám i ostatním. Předávaly se kytky a dárky. Deváťáci, také klasicky, dostali šerpy s textem Absolvent ZŠ XY 2013 na jedné straně, na druhé straně s přezdívkou či jménem. Potom přišla druhá třída, s trochu jiným projevem, ale jinak vše probíhalo stejně.
Vyšlo se před budovu, deváťáci se fotili spolu a s lidmi, kteří tu ve škole ještě zůstávají. A. mě tuze objala a já ji, doufám, stejně silně. Bude mi chybět. Doufám, že jí ta jiskra v očích nikdy nevyhasne. Prosím.
Zašla jsem si s kamarády na pizzu a když jsme dojedli, šla jsem s P. k ní, abych si vyzvedla věci, jelikož jsem u ní den předem spala. Nakonec se to zvrtlo tak, že jsme asi hodinu na playstationu závodili v... eh, jak se říká tomu, když jezdíte autama po dráze a okolo vás jsou diváci na tribunách? Je to na čas, jako formule1, akorát s autama. Doufám, že víte, co myslím :D
A teď jsem doma, poslouchám Ronana Parkea a odhodlávám se psát Darts. Nechce se mi, vůbec. Nevím, co bych napsala. Ale potřebuje to ješte nějaký kus, než to bude hotové.
Ach, jdu si vyčistit hlavu. Však víte, utrhnout pivoňku a přitom se nadýchat vzduchu prosáklého deštěm, dát si ji do vázy do pokoje a přijít k mamce a říct jí, jak moc ji máte rádi. A možná si k té pivoňce utrhnout hezkou růžičku. A nemyslet na to, jak velké je to číslo, co máte na váze, a vzít si něco sladkého, třeba čokoládu. Možná se k mamce přitulit a být chvíli milovaná.
Uvidíme, jestli má dobrou náladu. :)
Mějte se, zlatíčka, zase někdy ;),
Vaše Sola.
Komentář od milované P. přidávám také, aby se mi v internetu neztratil, ačkoli je až směšně nicneříkající (ale je od ní):
mazoretky :33
Solo... :D panebože Solo? :D jak te to vubec napadlo? :D
co delas zitra? zavolej :)
Solo... :D panebože Solo? :D jak te to vubec napadlo? :D
co delas zitra? zavolej :)
Já se rozlučky jako devaťačka neúčastnila, ale to byl důvod mé třídy, je, ale super, že ty sis to užila :)