"Mami... Tati... Já jsem tak trochu... na kluky." Chlapec, sedě v křesle, hlavu v dlaních, už nepromluví slovo, jeho rodiče naproti němu s ústy mírně otevřenými a otec, tepající žilka na čele, a matka, obočí nechápavě skrčené. Na pokoj dopadl, ne stín, ale težký... těžký co? Ale vlastně, stín taky, a potom dusno, aale vzduch chladný. BUM, jako rána, ale vlastně nic, nic to není, BUM, nic se neozývá, BUM, ale stále je tu ticho, stále, vždycky bylo.
Březen 2014
Bojím se tmy.
5. března 2014 v 13:54 | Sola Fidelis/sola. | Dává střípky sebeBát se, o tom se lidé neradi baví, že? Protože když někdo ví, už nejste tak bezpeční, jak byste chtěli... Ale co, trochu slabosti mi teď nebude vadit.
Bojím se tmy.
Fantazie,
2. března 2014 v 15:34 | Sola Fidelis/sola. | Můj úhel pohleduFantazie, slovo tak vzletné a milé, možná tajemné, a v konci s trochou naděje. Lehce splývá z jazyku, že? Ovšem popsat ji, to ne... to ne.