Březen 2014

Když se jde, ale nemluví

16. března 2014 v 19:36 | Sola Fidelis/sola. |  Můj úhel pohledu
"Mami... Tati... Já jsem tak trochu... na kluky." Chlapec, sedě v křesle, hlavu v dlaních, už nepromluví slovo, jeho rodiče naproti němu s ústy mírně otevřenými a otec, tepající žilka na čele, a matka, obočí nechápavě skrčené. Na pokoj dopadl, ne stín, ale težký... těžký co? Ale vlastně, stín taky, a potom dusno, aale vzduch chladný. BUM, jako rána, ale vlastně nic, nic to není, BUM, nic se neozývá, BUM, ale stále je tu ticho, stále, vždycky bylo.

Bojím se tmy.

5. března 2014 v 13:54 | Sola Fidelis/sola. |  Dává střípky sebe
Bát se, o tom se lidé neradi baví, že? Protože když někdo , už nejste tak bezpeční, jak byste chtěli... Ale co, trochu slabosti mi teď nebude vadit.
Bojím se tmy.

Fantazie,

2. března 2014 v 15:34 | Sola Fidelis/sola. |  Můj úhel pohledu
Fantazie, slovo tak vzletné a milé, možná tajemné, a v konci s trochou naděje. Lehce splývá z jazyku, že? Ovšem popsat ji, to ne... to ne.