Závist a změna

13. září 2014 v 16:40 | Sola Fidelis/sola. |  Můj úhel pohledu

Nějací lidé dostanou vše. Krásu, chytrost, nespočet talentů. A popularitu. A bohatství. Já bojuji s tím, abych nežárlila a nezačala nenávidět. Ale je to težké a pochybuji, že jen pro mne. Protože každá jedna tato vlastnost vyvolává žárlivost, teprve pak, když se Bůh rozhodne tím vším obdarovat jednoho člověka.

A já vím, že to může být úžasný člověk, ale moje žárlivost mne nutí snažit se koukat na něj spíš ze špatné strany a hledat chyby. Odlišnosti spíše než podobnosti.

V ostatních se má hledat to dobré, ne slídit po tom špatném - pokud tu mluvíme o žárlivosti a ne o zločincích či jiných živlech. I když, zločince můžeme jen jako zločince vidět a mohl by být jen normální člověk. (Ne ale nutně.)

Budu se snažit... o co vlastně? Nepropadnout (depresi,) melancholii, smutku a rozhořčení? To už se z nich spíše vymanit. (Nespravedlnost,) žárlivost a závist je totiž "normální" a ne vždy ovlivnitelná. Jsou tu miliardy dalších lidí, co jsou talentovanější, krásnější, bohatší, chytřejší, populárnější než já. Nemělo by mi to vadit, ne? Ale... není to tak trochu lidská přirozenost, závidět? (Na tohle bych vlastně opravdu ráda slyšela váš názor.) Řekla bych, že by mohla být. Ale jako každou "špatnou" přirozenost, i tuto by mělo být možné potlačit ("na rozumnou míru").

Měla bych být spokojená být tím, kým jsem. Ne žádat o jiné dary. Měly by stačit ty, co už jsem do vínku dostala. Ačkoliv by nemusel být ani jeden nebo jich bylo pomálu nebo by se mi nehodily nebo... všechno. Protože nehledě na všechny rozdíly, mám stejnou moc změnit svět jakou má kdokoliv jiný. Jen se musím chopit své šance. Najít si disciplínu, ve které budu vyhrávat medaile já.

Nemám stejné možnosti, jak udělat svůj život plnohodnotným, pravděpodobně ani stejné šance. To ale nemá nikdo. Ale mám své šance a své způsoby, které hodlám využít. A překroutit ve svůj prospěch.

Hlavně při tom všem nechci zapomenout být člověkem, kterým být chci. A osvojit si více laskavosti. Neomlouvat své činy špatnou náladou, protože ona je má, ne ostatních a ti ji rozhodně nemusí tolerovat. Špatná nálada, unavenost, bolest hlavy, špatný den, cokoliv - můj problém, který nevybíjím na ostatních a neviním je za něj.

Svět není spravedlivý, ale to nic nemění na tom, že by nemohl být dobrý.
Nemusím být populární, abych byla důležitá.
Nemusím být talentovaná, abych za něco stála.
Nemusím být chytrá, abych žila svůj život.
Nemusím být krásná, abych se cítila žádaná.
Nemusím být bohatá za každou cenu.
A vždycky, vždycky si můžu vybrat chovat se laskavě. Ta cesta tu stále bude.

Ale zároveň není špatné mít ani jednu z vlastností zmíněných, neboť nejsou špatné. Vlastně opravdu, opravdu dobré. Ale nejsou štěstí. (Ačkoliv je s nimi dosáhnout štěstí někdy o dost jednodušší. Říkám si ale, že tyto doplňují případy, kde je štěstí s těmito vlasnostmi dosahováno hůře.)

May I'm just another nerd girl with big wishes. May I will end up with broken heart and head full
of work. But mabybe I won't. May I will have all of my dreams and hopes. And maybe so will
she. But it will never be her fault if I will not succeed. And it will never be my failure if
she will.

I am much better writer than singer.
My drawings are usually prettier than my face.
My face is not that bad.
I am terrible dancer but I can dance in a club.
I am not rich but I could work to get things I want.
I can't play the piano but I could learn it.
I'm not popular and I'd love to be. But I don't really know why.
I'm clever and I'm glad that I'm. Maybe not much, but the tiny bit is enough. And maybe it is
not just a tiny bit.
I usually choose to be kind. And it always ends up as something beautiful.

And the most important maybe of this moment (personally, not globally): Maybe I really should start to "judge" people by their thoughts/ideas/opinions, not looks/what or who they like.

Judge is quoted because it's such a stupid word. I don't like to judge people at all.


After one week:

Maybe this person is all of those things + kind and you can't not like her.

Vlastně chci říct: Jsem sakra ráda, že jsem se vzdala odsuzování. Že už neškatulkuji lidi podle prvního dojmu/stylu/... . Že jsem se rozhodla nepomlouvat.

Opět jsem o krůček blíže ke člověku, kterým chci být, a jsem za to tolik, tolik ráda.
Ozývám se vám, hádám, po měsíci a "něco". Za tu dobu jsem zestárla "o jeden rok", nastoupila na novou školu a seznámila se s novými lidmi. Tohle je snad jediný zapsaný dojem ovlivněný novým prostředím. Vlastně spíše jediný napsaný dojem vůbec.
Jsem opravdu ráda, že jsem ho napsala a konečně "hodila" na internet.
Budu ráda za vaše názory, myšlenky, pocity, ..., které jste z tohoto článku získali, takže piště do komentářů a kdyby náhodou, jakákoliv otázka bude zodpovězena. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Surynka | Web | 15. září 2014 v 17:04 | Reagovat

Zajímavé myšlenky. Zezačátku mi přišlo možná až trošku zbytečné dokola opakovat tu věc s pradou, dle mě se to dalo říct kratší verzí, ale to je jen otázka stylistiky (i když to v některých případech může ovlivnit jak to bude čtenář vnímat, nebo jaký bude mít pocit z autora článku - nevím, jestli jsem dostatečně vysvětlila co se snažím říct :D).

Můj názor (který již znáš), je takový, že mi je jedno, kdo si co a za kolik koupí, ale neměl by to brát jako prostředek k vychloubání se nebo k přeměřování "společenské prestiže". Nechci se ukazovat jako příklad, spíš se mi stalo, že mi to bylo oznámeno pár lidmi, ale jde o toto -

- svůj mobil jsem si nekoupila pro tu tolik známou a "luxusní" značku, jen jsem chtěla citlivý displej, rychlost, spolehlivost a baterku, která se po půl až jednom roce neopotřebuje. To jsem si splnila, ale to, že mám nový mobil (a jaký), lidi z mého okolí zjišťovali až po pár měsících a spíš náhodně, protože mě s tím viděli v ruce. Od pár lidi mi tak bylo řečeno: "tobě aspoň věřím, že to nemáš pro vychloubání, když s tím nemáváš jiným před očima" a to by se mi líbilo i u ostatních. Aby ty drahé a značkové věci byly kupovány pro radost, užitečnost atd., ale ať to nikdo necpe ostatním, ať se tím nevychloubá a hlavně ať z toho nedělá měřítko. Lidé s nižší finanční dostupností mohou být stejně dobří, jako ti s vyšší. O to mi jde.

Je pěkné, že máš své sny, ale dovol mi poznámku. Všechny ty prostředky výše jmenované ti štěstí skutečně nezaručí, ale zda ti k němu dopomohou, to je taky otázka. (Například: i hezká, štíhlá a inteligentní holka může být sama - chápeš kam tím mířím?) Jasně, člověk by měl dbát o svůj zevnějšek, ale i o "vnitřek" :D (zdraví, neustálé sebevzdělávání), ale hlavně by si měl dát pozor, aby se ty hodnoty, kterých chce dosáhnout, nestaly hodnotami očekávanými od okolí, nýbrž, aby se jednalo o hodnoty jemu vlastní.

Zopakuji to otřepané a hodně lidmi už zironizované: človék se musí líbit sám sobě, musí být sám se sebou spokojen. Věřím, že když člověk dosáhne spokojenosti a víry v sebe sama, budou ho stejně vnímat i ostatní.

Btw- změna školy je častým důvodem k zamyšlení i změně žebříčku hodnot či změně vnímáni života, lidí, společnosti, peněz... Zvláštní ne? :D je to ale dobře?  Když se člověk zamysli, kterým směrem se pak ty věci mění :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama